V Historickém dění roku 1946 jak praví nápis v kapli Božského vykupitele v Popovicích, vraceli se z daleké Rusi volyňští Češi do své vlasti a mezi nimi jeden z nejstarších i dědoušek Vrbatů, jak jsme mu všichni osadníci říkali, aby tu mezi námi v pohraničí prožil poslední léta svého požehnaného života a nakonec i složil své kosti v zem posvěcenou.
Budeme jej stále vidět, jeho vzpřímenou, ušlechtilou postavu potkávat v duchu na mnichovském náměstí v neustálém kutání u své chaloupky, na cestě do polí jako rozvážného, zkušeného hospodáře. V tom zanechává zejména všem mladým skvělý příklad pracovitosti neboť i tehdy, kdy již nemoc zhoubně hlodala na jeho zdraví sláb, ale přece šel po své drobné práci, rozloučit se s Boží přírodou.
A k tomu zanechává památku opravdového křesťana. Víra jej sílila v pohnutém životě, dokud mohl kráčet v neděli k farnímu kostelu Boha prosit a chválit, když se nachýlil den života, usmiřuje se s Bohem a přijímá pokorně svaté svátosti - posilu na pouť poslední.
Já, kněz, jeho jménem děkuji za všechnu lásku všem z rozvětvené rodiny Vrbatů, jimž věnoval všechnu svou starostlivost, jeho mrtvá ústa děkují Vám všem, kteří jste ho v tak hojné účasto doprovodili ke hrobu, děkuji hasičskému sboru za poslední poctu a skrovnému sboru chrámového zpěvu za krásnou a dojemnou službu.
Dávám Vám všem spánembohem a budu Boha prosit i vy na mne nezapomínejte v modlitbách.
Na shledanou!
P.J.B.
Náhledy fotografií ze složky Vrbatovi
